Končíš s tím být slevou?

Kolik úžasných lidí s ještě úžasnějším potenciálem, výrobky, službami, věděním tu máme, kteří se často uvnitř sebe na to "úžasné" velmi zlobí, namísto toho, aby uznali svoji krásu a potenciál. Pokukují, jak těm druhým byznys frčí a to neumí, neznají, nemají kouskem to, co oni...

Do prkýnka, proč mi to pořád nejde? Poznáváš se?

Vymýšlíš pro svoje klienty dárky, poukázky, zoomy zdarma..., jen proto, aby sis nemusel/a říct o plnou cenu? Když máš říct druhým co opravdu děláš a baví tě to, začneš koktat a nevyleze z tebe souvislá věta? Schováváš se, jen proto, aby jsi nemusel/a být vidět? Úplný konec přijde v momentě, když si máš říct o peníze?

Baví tě stále se zneplatňovat?

Co když není důležité dávat, ale přijímat? Přijímat sama sebe... A co když nemusíte čekat na to, až budete dokonalými? Popravdě, ono byste se nikdy nedočkali... A co když jste hodnotní právě takový jaký právě teď jste? S plusy i mínusy, se vzděláním i bez vzdělání, od holiče i bez holiče...prostě takový jaký jste TEĎ. Dovolíte si jednou pro vždy skoncovat se svou neviditelností, červenáním a veškerým s tím spojeným diskomfortem?

Co když už: domácí Ať tě tady ani nevidim... školní Hlavně ať mě nikdo nevidí (nevyvolá)... kolektivní Ať nevyčnívám, ať mi není vidět... v tramvaji načerno Bože, jen jednu stanici... v práci při výběru zástupců na různé repre akce No to tady vlastně ani nejsem.... může jednou pro vždy zůstat starou realitou? Kde všude jste ještě učinili volbu NEBÝT VIDĚT?

A jakou pohodu by to znamenalo, kdyby vám přestalo vadit být vidět a začali si to užívat?

Téma SLEV a výhodných nákupů je pro nás Čechy typická, až bych řekla, že je i transformačním tématem č. 1. Kam se ztratily opěvované zlaté české ručičky?

Co milujeme na tom se stále ponižovat, snižovat, ubírat si?

S tématem slev se mi pojí i téma nákupů z druhé ruky, často odůvodňovanými ekologií a já nevím čím vším, aniž bychom si uvědomili, že v sobě mají tyto věci často energii od předchozích majitelů - věcí zahozených, vyhozených, nepotřebných a tím i vyvstává otázka:

Opravdu se chcete cítit na nic, zahození a nepotřební?

Jo a taky trocha starého dobrého humoru...z legendární povídky Šimka a Grossmanna s názvem Exkurze do Zoo https://www.youtube.com/watch?v=XvpW2gn-Lmw

s úžasnou hláškou ( cca 5:20 min) co vystihuje úplně vše:

Nechci slevu zadarmo a položil na stůl stokorunu.

Skončíš už jednou pro vždy s tím BÝT SLEVOU a uznáš sám/a sebe?