O kom se mluví, ten žije! nebo taky Kdo není vidět, jakoby nebyl!

Jak to máte vy?

Já jsem rak a hra na schovávanou mi byla opravdu dlouho vlastní.

- Pěkně být pod kamenem v bezpečí a vše pozorovat z úkrytu. Jenomže taky být mimo dění, mimo život.

- Naciťovat, monitorovat, hodnotit druhé. A zapomínat na své potřeby a péči o sebe.

- Pomáhat druhým. Místo převzít odpovědnost na svoji silou a dovolit si být naplno sami sebou.

- Kontrolovat se a odmítat sebe a svojí spontánnost. Bát se projevovat tvořivost.

- Pěstovat pýchu na JÁ VÍM. A držet se odpojená od života ve hmotě.

Vlastně za vším tím, je strach BÝT SÁM(A) S SEBOU, převzít odpovědnost za svoji sílu, slova, činy.

A dovolit si svoji zranitelnost a taky přijmout smrt jako součást života.

Co když právě teď přišel čas, všude tam, kde jsme sami sebe opustili, se opět zase k sobě vrátit?

Jste ochotni se na to podívat? Povolit bariéry, ochranné zdi, ostnaté dráty, které nás měli ochránit?

A všechno, kde jsme si vybrali být neviditelní, protože jsme sami sebe

zneplatnili - znehodnotili, můžeme to nyní zrušit – přetvořit..?

A co takhle zničit a přetvořit všechno, kde jsme využívali kontrolu, jako manipulaci?

Můžete i to zničit a přetvořit…??